Pergamon - historie
Během starší doby maloasijského řeckého osídlení byl Pergamon pouhou vesnicí. Roku 333 dobyl toto území na Peršanech Alexandr Veliký. Po jeho smrti se velká říše rozpadla na množství menších států, kterým vládli diadochové, Alexandrovi nástupci - dědicové. Pergamonu vládl generál Lysimachos.
Lysimachos si vyhlédl Pergamon, protože to byla bezpečná tvrz na nedostupné akropoli nad řekou Kaikos, umístil sem svůj poklad a svěřil ho do správy eunuchovi Filetariovi, kterému kolovala v žilách z poloviny řecká krev. Po smrti krále Lysimacha se stal Filetarius neomezeným vládcem Pergamonu. Filetarius měl díky obrovskému bohatství autoritu mezi Helény a založil dynastii Attalovců, která městu vládla až do příchodu Římanů.
Attalos I. zvítězil nad Galaty, potomky keltských nájezdníků z doby Filetaria, kteří se usadili ve Frýgii, a v té době přijal také titul král a zároveň sotér, tedy Spasitel, protože zvítězil nad Galaty. Když se na sklonku 3. st. př. n. l. objevili poprvé na řecké scéně Římané, ihned vystoupil na jejich straně proti Makedoncům. Attalos se také snažil, aby celý helénistický svět věděl, že porazil sice barbary, ale zároveň, že porazil velmi nebezpečné protivníky. Nechal tedy vybudovat na aténské akropoli čtyři skupiny soch, které zobrazovaly boj olympských bohů s giganty, boj Atéňanů s Amazonkami, maratónskou bitvu a čtvrtá skupina znázorňovala porážku Galatů. Rozvíjel také styky s aténskými filosofickými školami, ale to mu nestačilo. Chtěl, aby se Pergamon stal Athénami východu. Založil proto v Pergamonu knihovnu a zval na svůj dvůr umělce, učence i filosofy. Attalos svou metropoli zvelebil, stát zvětšil a posílil. Oba jeho synové, Eumenes II. a Attalos II., pokračovali v politice svého otce. Pergamonští králové vládli v době největšího rozkvětu říši o rozloze 53 000 km čtverečních s pěti a půl milióny obyvatel.
V r. 138 př. n. l. zemřel Attalos II. a po něm na trůn nastoupil syn Eumena II., Attalos III. zvaný Filometor. Tento král byl podivínským vladařem, který prý nechal povraždit spoustu lidí, nepořádal zábavy a palác v době jeho vlády pustl. Podivínský král zemřel mlád a náhle r. 133 př. n. l. Svým poddaným připravil ještě jedno obrovské překvapení. Celý svůj stát se všemi poklady, doly a královskými pozemky odkázal Římu a řecká města v čele s Pergamonem obdařil svobodou. Římané pak provedli krutou pacifikaci dřívějšího pergamonského království a vytvořili zde svou první provincii na asijské půdě, kterou nazvali Asia. V římské době pokračoval rozkvět města.
V období byzantské říše zde bylo sídlo diecéze a r. 716 město dobyli Arabové. R. 1330 bylo obsazeno Turky a později nastal celkový úpadek města. Antické město zaniklo a zůstalo zde malé turecké město Bergama se známým pergamským muzeem. Necelých 30 km od mořského pobřeží se rozkládá ostrov Lesbos. A z nížiny pobřeží se pak náhle zvedá do výšky 335 metrů strmý kopec.
Nápad postavit na svazích tohoto kopce město se musel zrodit v hlavách nevšedních architektů. Jeho realizace nebyla snadná. Výsledkem byla tři města, postavená na terasách, která byla navzájem spojená schody. Příchozí do města spatřili nejdříve nádhernou terasu divadla. Dále zde byl vladařský palác, svatý okrsek Athény, velký Diův oltář a Horní agora. Bylo to staré město, které postavil Eumenes II. Mezi starým městem a úpatím hory stálo gymnasion a chrám Demetry. Za svou krásu vděčil Pergamon zvláště Eumenovi II., který čtyřikrát zvětšil plochu města a obehnal je novými hradbami, jejichž výška dosahovala 9 - 10 metrů.
